Bracton, Henry de (t1268) Anglický právník na dvoře krále Jindřicha lil. Bracton je pravděpodobně autorem spisu O zákonech a zvycích Anglie (De legibus et consuetudinibus angliae, 1239?), který je výchozím dílem anglické právní a politické tradice. Ačkoli je možné, že se na spisu podíleli i jiní autoři, můžeme Bractonovo jméno s jistotou spojovat s jeho konečnou podobou a uspořádáním.
Politická teorie spisu O zákonech se zakládá na doktrině o osobní vládě monarchy.
Královská potestas (moc) se kryje s královskou voluntas (vůlí). Králova autorita je tedy vázána na jeho charakteristickou morální dispozici k ctnosti a spravedlnosti.
Bracton specifikuje královskou voluntas spíše jako rozhodovací než legislativní. Vyhlašování zákonů je kooperativní proces a král pouze schvaluje to, na čem se shodli velmožové a společnost. Bracton navíc uznává, že i místní zvyk může mít sílu zákona.
Z toho plyne, že zákony země nejsou diktovány královským rozmarem, ale jsou vpravdě "obecné". Královská jurisdikce proto zcela spočívá v uplatňování zákona prostřednictvím soudrullo rozhodnutí a donucování trestem. Podle Bractona je rozhodujícím rysem královské moci vykonávání spravedlnosti ("splácení každému, co jeho jest") a zároveň trestání "mečem" těch, kdo přestoupili zákon.
Bracton v této úloze připodobňuje krále k Bohu. Boží vůle je základním pramenem veškeré spravedlnosti a konečnou odplatou za každý přestupek. Protože vládcova vůle je charakterizována podobně, je královský úřad napodobením (byť pozemským a nedokonalým) Nejvyšší vůle. Proto Bracton opakovaně hovoří o králi jako o "služebníku" či "zástupci" Božím.
Ačkoli BractonÚv král nemá sobě rovného ani nadřízeného, není s to vyslechnout všechny případy a učinit zadost právu sám. Koruna musí tedy delegovat některé pravomoci a nezadatelná práva na níže postavené osoby. To se děje dvěma rÍlznými zpÚsoby propůjčení autority: v prvním případě král vládne přímo prostřednictvím soudců, kteří vykonávají moc ve jménu krále, ve druhém případě poskytuje šlechtě, se kterou se spojuje, aby vládl říši, určitá "privilegia".
Bracton specifikuje krále jako toho, kdo je v posledku zodpovědný za usměrňování a zabránění zneužívání obou forem delegované autority. Jak však zajistit, aby král sám dodržoval zákon a rozhodoval v souladu s ním?
V rámci právních a politických konvencí své doby Bracton zastával názor, že charakteristická mravní orientace královy voluntas k dobrému obsahuje stabilní dispozici plně se podřizovat veškerému spravedlivému zákonodárství. V tomto smyslu je král "pod mocí Boží a zákona, ne však pod mocí člověka", poněvadž sám sebe "krotí" prostřednictvím omezení své vlastní vůle.
Bracton však také pravděpodobně věřil, že občas musí krále omezovat jeho poddaní, alespoň pokud připustíme dnes diskutovanou pravost dodatku (addicio) k textu O zákonech, ve kterém se tvrdí, že králova curia (baroni a hrabata) Sllú krále "zkrotit", dopouští-li se bezpráví. Hrabata a baroni smí "krotit" krále, 'protože jsou jeho "partneři" ve vládě, a "kdo má partnera, má i pána".
Bracton takto nabízí ranou a vlivnou teorii ústavního omezení královských výsad. Ačkoli addicio pravděpodobně není s hlavními zásadami spisu O zákonech v souladu, přijímali je pozdější středověcí a raně moderní Bractonovi obdivovatelé jako integrální součást jeho názon\. CJN

odkazy
Bracton, H. de: De legibus et consuetudinibus angliae, ed. G.E. Woodbine, rev. a přel. S.E. Thorne. 4 sv. Cambridge, Mass.: Harvard University Press, 1968-77.
literatura
Hanson, D.W.: From Kingdom to Commonwealth. Cambridge, Mass.: Harvard University Press, 1970.
Nederman, C.J.: Bracton on kingship revisited. History o!Political Thought 5 (1984) 63-67.